Datum:19.11.2018
Původ žárového zinkování oceli sahá až do roku 1741. Francouzský chemik Paul-Jacques Malouin objevil, že zinek může efektivně chránit ocel proti korozi. Tento objev ještě vylepšil Stanislas Sorel, který zavedl chlorid amonný jako tavidlo. Sorel pak v roce 1837 podal svou první patentovou přihlášku a jeho patent se využívá dodnes.
Tavidlo se nanáší na ocel ve speciální vaně. Ta obsahuje vodný roztok chloridu zinečnatého a chloridu amonného. Před samotným žárovým zinkováním je třeba ocel usušit v sušicí peci. Na povrchu oceli je nyní vrstva tavidla, jejíž funkcí je zabraňovat tvorbě tvrdého zinku v zinkové tavenině a zbavuje zinkovou lázeň od nechtěných oxidů vzniklých v průběhu zinkování. Při vynořovaní oceli z lázně se musí dbát na její čistou hladinu, kterou zaručuje důsledná obsluha. Následuje chlazení oceli a její následná kontrola.
Méně rozšířený způsob zinkování, ale stejně kvalitní. Při této variantě je tavidlo (chlorid amonný) přímo na hladině zinkové lázně. Vana s roztaveným zinkem je rozdělena do dvou částí. Jako první se ocel ihned po očištění vkládá do části s tavidlem. Poté je ocel přesunuta do druhé části zinkové lázně, kde je volná hladina. Nakonec probíhá chlazení a kontrola.
Pro co nejlepší zážitek z nakupování potřebujeme Váš souhlas se zpracováním cookies, tedy malých souborů, které se dočasně ukládají ve Vašem prohlížeči. Tyto soubory umožňují funkční vyhledávání, uložení produktů v košíku, pamatují si Vaše přihlášení a pomáhají nám přiblížit Vaše zájmy, abychom Vás neobtěžovali nevhodnou reklamou.