Rozhovor s Alexejem Pyškem: „Mít vše promyšlené, než se člověk do něčeho pustí.”

Dobrý den.

Moc rád.

Vaši firmu? No, tak to je jednoduché, já jsem samozřejmě hledal, hledal a hledal. Už jsem měl nějaké známosti a z několika stran jsem na vás slyšel docela hezké reference. Já jsem trošku diletant přes internet, ale dostal jsem se na vaše stránky, ty mě zaujaly a pak jsem našel odvahu, abych Vám zavolal, a Vy jste byl hodně vstřícný, a proto sedíme tady.

Je to se mnou spojené hodně dlouhá léta a je to příjemné, když ti lidé to takhle vnímají.

Samozřejmě, já jsem takzvaně „horskej“. Hodně jsem procestoval celou Československou republiku, v první řadě jsem vyrůstal na Ostravsku – v Beskydech, ale miluju ty mystické hory, takové ty co něco vypovídají, mají svoji záhadnou historii, a tím, že jsem se s tímhle seriálem dostal zpět k vám na Karlovarsko, jsem si splnil velká přání, protože já si pamatuju Krušné hory v době, kdy byla osmdesátá léta, těžký průmysl, i chemický tady a chudinky dostaly dost zabrat, takže to byla taková holina. Od té doby jsem tady nebyl a pak jsem sem přijel a najednou jsem zjistil, že jsou nádherné, že mají stromy, že to je tady vysázené všechno, tak jsem se do nich zpětně zamiloval.

A pak ta náhoda, obrovská náhoda, která vznikla tím, že jsme hledali, jak se svojí ženou budeme dál existovat, tak jsme si našli pozemek nedaleko odsud, kde jsme vystavěli nový domeček, takže jsem v podstatě rád, že se tady vidíme.

Ne, ne, my jsme hledali místo po celých středních Čechách a kousíček dál, nebylo to vytipované, že budeme přímo tady. Byla to náhoda. A já si říkám celý život, že ty náhody přejí připraveným a že nejsou samozřejmé.

Myslíte pracovně nebo životně?

Životně? To je jednoduché, nám se daří zázrak. Ten baráček máme tak z 90 % hotový, takže nejbližší výzva je ho doladit do top podoby.

Jednoduchou a jasnou věc, ať si to všechno do detailů promyslí na začátku, protože ta překvapení jsou na té cestě obrovská.

Za prvé, není jednoduché na to vydělat, mít peníze nebo si půjčit, to musí být také svým způsobem ohlazené, ale pochopitelně také mít kliku. To je v dnešní době velice nejednoduché mít kliku na firmy, které to s vámi potom dělají.

Takže abych to shrnul, se vrátím zpět. Mít to do mrtě promyšlené, než se člověk do něčeho pustí.

Tuto stavbu, ano, to tedy mluvím o novostavbách.

My jsme v životě rekonstruovali dvě starší stavby životě, což já miluji, když člověk něco, co pochází z konce devatenáctého století nebo začátku dvacátého, a člověk jde rekonstrukce, tak tam to je postupné.

Většinou si někdo takovou věc koupí pro sebe, z místa, které je nádherné. Tak tam to, co říkám ohledně novostavby, neplatí. Tam jsou ta pravidla trošku jiná, ale i tady je zapotřebí hned na začátku vědět, jestli náhodou po té koupi ten barák nebude muset jít k zemi celý.

Doba covidová se nám sice trošičku oddaluje, ale hodně věcmi zamíchala i v této profesi. Vzhledem k tomu, že my se teď hodně soustředíme na sebe, na to stavění a tyto věci, tak mně ani tak moc nechybí ta šílená cesta – ten trysk, který existoval předtím.

Samozřejmě děláme dál nějaká představení a jsou nějaké projekty. Dělám takový zvláštní krásný filmeček, ale to už tolik neřeším, když se podívám na rok svého narození. V dnešní době už to tak neřeším, že bych byl ctižádostivý si něco dokazovat, protože ve vší skromnosti se mně v životě povedlo zažít úplně všechno, co se této profese týče. Mám splněno a všechno ostatní už je příjemná nástavba a šlehačka.

Slovo Relax… Vzhledem k tomu, co vidím v občance za datum narození, tak podle toho musí člověk sportovní aktivity nějakým způsobem upravit. Nicméně já jsem nikdy moc neodděloval pracovní záležitosti od fyzického zdokonalování se. Miluji neuvěřitelným způsobem přírodu, a to mě nabíjí v jakékoliv formě. Jdu se projít, i když to moc nevyznávám a mě to úplně bohatě stačí. Jít se vykoupat, projít, vidět, odpočinout si, protože to ostatní je hodně náročné. Nemám nic konkrétně, že bych byl nějakým vicemistrem přespolním běhu, ale myslím, že to dokonale všechno zapadá.

To je přesně ono. To je mírně spojeno také s přáním mé manželky. My jsme měli pejska a pejsky máme rádi. On nám odešel a ona by chtěla hned teď nového, což já ležím přes koleje, protože naše základna teď není nikde.

Teď v tuto chvíli přemisťujeme existenci a některých věcí se i zbavujeme a některé zase budujeme. Takže v tuto chvíli bych mohl říct, že hodně dlouhá léta je moje základna Praha. Protože jsem ale přírodní, tak vždycky do té přírody utíkám, takže v tuto chvíli se jeví, že taková ta základna, která se buduje teď – základna definitivní, je na tom místě, kde bude ten baráček.

Moje žena má ráda takový ty malinkatý do ručičky. Já tedy moc ne. Něco určitě vymyslíme, ale v tuto chvíli bych na to nerad odpovídal.

Teď je to takový novum, které jsem léta neznal, ale v době, kdy ta profese jela maximálně, sedm dní v týdnu, téměř 24 hodin denně, tak to bylo jednoznačné. Zkoušení divadla, hraní divadla, natáčení, mnohdy i 12 až 18 hodin denně. To byly vždycky neskutečné věci, což se teď velmi uvolnilo.

Běžný den. Alexej Pyška je dnes takový, že se jsem se konečně dostal k tomu, abychom si užívali vlastního života. Není úplně šedivý a nezajímavý, naopak. Teď se objevily takové konotace, které jsem předtím docela vynechával, a najednou člověk zjišťuje, že i tyto věci jsou zajímavé a nemusí se člověk pořád řídit poučkou, potřebuju na složenky, ale jde to také trošku jinak.

Základem této profese je divadlo, a tady nemohu říct, která role mi přirostla nejvíc, protože těch přenádherných rolí mám za sebou opravdu hodně. Za tu dobu, kdy já jsem jako mladý vyrůstal ještě v době totality, se člověk musel v angažmá podřídit některým věcem, z kterých by se dneska, s prominutím poblil, ale na to se velice rychle zapomíná.

Myslím si, že nemůžu vyzdvihávat v podstatě vůbec nic. My se tady bavíme o Raplovi, o Gangster Ka, ale předtím to bylo spousta příjemné práce s Tondou Moskalykem, s Jirkou Adamcem – režisérem, když mluvíme o filmu.

A co miluji, a to bylo ještě z doby školy, ta neuvěřitelná škola dabingovská, která v tomto státě existuje a že těch dabérů nebo lidí, kteří se dabingem zabývají, je neskutečná spousta. Mám za sebou, když budu mluvit o tom dabingu, období v devadesátých letech, kdy se trh uvolnil a já jsem si troufl sednout za režijní pult. A když se vám sejdou ve studiu herci typu Galatíková, Somr, Rösner, Stašová, tak tam sedíte a ani nedutáte a skoro ani nerežírujete.

Jak to chodí dneska, nechci vůbec hodnotit ani kritizovat, protože je tady neuvěřitelná spousta mladých velmi ambiciózních, a ne vždy jenom ambiciózních, ale také dobrých kolegů a ti jdou trošku jiným směrem, než jsme šli my. My jsme měli jinou školu, neříkám lepší nebo horší. Oni jsou někde úplně jinde a já to akceptuji.

Myslím si, že mám, v tom dobrém slova smyslu, opravdu odslouženo, a všechno ostatní, co má přijít je nádherná nadstavba.

Už jsme se o tom jednou malinko zmínili, ale pro mě je to jednoznačně velmi velký životní zážitek. Nejenom tematicky, ale i tím prostředím, ve kterém jsme to dělali, a hlavně vždy záleží také na lidech kolem vás. Myslím teď nejenom kolegy, ale celý štáb, a to bylo vše zalité sluníčkem – v podstatě bez výjimky a ta prostředí, která jsme zažívali… Lokační nacházel takové lokace, kde se normální člověk nedostane.

Podél Božího Daru všude, Abertamy…

Co je zajímavé na tomto prostředí, že ta historie je tady nevídaná. Ohledně Sudet, kdy vyhnali Němci, Čechy a Češi, Němce. Vidíte vesnici, kdy na jedné straně jsou čtyři obrovské nádherné vily německé, na druhé straně je osm okálů z doby komunistické. To je všechno ta historie. A další věc, která je neuvěřitelná pro tyto hory, jsou ty tisíce podzemních chodeb, které také říkají nějakou historii.

Nejenom uranové, oni tady byly různé doly.

A Karlovy Vary, to je přenádherné místo. Já přeji Karlovým Varům jenom to, že se to posouvá, a jsem zase pozitivista, do těch správných historických konotací, kdy tady budou zase ti, kteří sem patří, a ne ty náplavky, které to tady jeden čas nějakým způsobem celé obsadili.

Takže všechno kolem Rapla bylo velmi, velmi pozitivní a takový je můj dojem na celý život.

To také, ale nejenom, to bylo také tím štábem a těmi kolegy kolem sebe a režisér, který to psal, nás bral jako své, sobě rovné partnery, takže jsme také vymýšleli do těch dílů různý věci. Jo, sedlo to, ale právě, protože tam byla ta pohoda.

Sem tam to bylo hrozně zajímavé, protože se mělo točit a napadlo 2 m sněhu, takže štáb ani nevyjel.

A hlavně mě Honza Pachl, což je režisér, ale to se nestalo jenom mě, ale dokonce i hlavní postavě Hynkovi Čermákovi, že jsme točili nějaké věci ve sněhu v -20 °C a já jsem dostal pravostranný zápal plic. Hynek měl antibiotika asi 3 týdny. A nejhorší zážitek byl, kdy scenáristé přesunuli děj druhé série na Ústecko, když se točila moje smrt, a to byl nevídaný zážitek. To bylo v -25 °C celý den v lese. Holky mně ohřívaly nejen svým tělem, ale všemi láhvemi naplněnými teplou vodou, takže to byly někdy opravdu velice husté podmínky.

A to, co si říkáme vždycky mezi herci, že v zimě se točilo léto a v létě jsme měli kulichy, že je zima, to jsou takové ty věci, které jsou normální, ale ta drsnost toho prostředí není jenom, že to prostě je drsné, ale ono je půvabné tím, že není takové laskavé. Tím pádem člověk ztrácí takovou tu pozornost věci.

V momentě, když jsem přijížděl ke Karlovým Varům a viděl jsem tu hradbu vzadu, to se také nevidí. Na Šumavu nebo do Beskyd, tam člověk dojíždí, dojíždí a najednou je v horách, kdyžto tady tu hradbu vidíte, a vidíte, co vás čeká. Ta drsnost, ta člověka malinko staví do pozoru a je takový pozornější.

To jsem rád.

Byl jsem jeden čas chvíli na Facebooku, než se mi do toho nějací ruští hackeři nabourali a od té doby ho mám „zmraženej“. Upřímně řečeno na to nemám moc čas, nejsem zatím vyznavačem sociálních sítí, i když vím, že tohle dneska hýbe světem. Je to velké téma a pravděpodobně se k tomu budu muset vrátit. Nejen, že bych chtěl být in, ale přes sociální sítě, se kromě různých fejků a takových šíleností člověk spoustu věcí dozví. Takže asi jo, ale v tuto chvíli moc ne.

Jak se mi daří udržet soukromí? Není to jednoduché v dnešní době, protože když se vám cokoliv stane, tak ti naši „kamarádi“ z „inteligentních“ časopisů a novin jsou vám v zádech a patách, ale dá se udržet. Pokud se člověk neobjevuje moc často na veřejnosti, a je taková sorta kolegů, která to přímo vyhledává, tak to docela jde. Já si myslím, že jo.

Děkuji.

V první řadě přístup firmy k člověku, který přijde z ulice, ten byl až fascinující a pozitivní. Já jsem se podíval na některé věci na internetu, některé věci jsme spolu už zkonzultovali a mě nesmírně baví to, co děláte a musím upřímně říct, že každému, kdo by chtěl něco, co najde na vašich stránkách, tak vřele doporučuji tuhle firmu. Říkám to naprosto zodpovědně, bez toho, že bych někomu lezl někam.

Určitě

Česko.

Herectví, to je i dabing.

Ostravsko je moje minulost.

Obě.

Pivo.

Vepřo, knedlo.

Říká se, že záporák se hraje lépe, ale dobrý hrdina, dobře napsaný, je také dobrá role.

Na zahradě.

Příroda.

Obě dvě strany jsou hodně zajímavé, a když je člověk zkušený s tím jevištěm, tak jako divák si to daleko víc vychutnává.

Já jsem všežravec.

Houbaření, to je to téma toho data narození.

Uvařit.

Já si myslím, že ten Krejčíř.

Děkuji za pozvání.

Také děkuji.